Akrylová příze: co je akryl, jak vzniká a jak se s ním plete
Akryl je nejrozšířenější syntetické vlákno v pletacích přízích. Je levný, lehký, dobře se barví a snese pračku, proto ho najdete v klubkách pro začátečníky, v dětských dekách i ve směsích s vlnou. Od vlny se ale v několika podstatných věcech liší: skoro nesaje vlhkost, teplem se trvale mění a jinak se chová při vypínání i při praní.
Co je akryl
Akrylové vlákno je vyrobené z polyakrylonitrilu (zkratka PAN), plastu, který vzniká polymerací akrylonitrilu. Čistý polyakrylonitril se špatně barví, a tak se k akrylonitrilu při polymeraci přidává malé množství jiných látek, nejčastěji methylakrylátu nebo vinylacetátu. Podle běžně užívané definice (v USA ji stanoví zákon o označování textilu) se akrylem smí nazývat vlákno, které obsahuje nejméně 85 % akrylonitrilu. Vlákna s jeho podílem od 35 do 85 % se jmenují modakryl. Jsou méně hořlavá a vyrábějí se z nich hlavně umělé kožešiny, paruky a ochranné oděvy.
Slovo „akryl“ se v češtině používá i pro jiné materiály, například pro akrylátové sklo (plexisklo) nebo akrylové barvy. Ty jsou z příbuzných, ale jiných polymerů a s přízí nemají nic společného.
Historie
Akrylonitril poprvé popsal francouzský chemik Charles Moureu v roce 1893. Polyakrylonitril si nechali patentovat chemici koncernu IG Farben v roce 1930, dlouho se ale nevědělo, jak z něj vyrobit vlákno. Na rozdíl od nylonu ani polyesteru se totiž neroztaví – při zahřívání se dřív rozkládá – a běžná rozpouštědla ho nerozpustí. Zvláknit se ho podařilo až na počátku 40. let, kdy chemici u amerického DuPontu i v IG Farben nezávisle na sobě našli vhodná rozpouštědla, mezi nimi dimethylformamid. Obě firmy si postup patentovaly v roce 1942.
Do běžného oblečení se akryl dostal v 50. letech. DuPont uvedl na trh vlákno Orlon v roce 1950, o dva roky později jeho chemici vyřešili barvení. Brzy přibyly další značky: Acrilan (Monsanto), Dralon (Bayer) nebo Courtelle (Courtaulds). Akrylové svetry se tehdy prodávaly jako levná, lehká a snadno pratelná náhrada vlny. Světová výroba akrylových vláken vrcholila na začátku 21. století, kdy přesahovala 2,5 milionu tun ročně. Od té doby klesá, v roce 2020 to bylo kolem 1,3 milionu tun a největší podíl připadal na Čínu.
Jak se akryl vyrábí
Výchozí surovinou je ropa nebo zemní plyn. Z nich se získává propylen, který se spolu s amoniakem a vzduchem mění na akrylonitril. Ten se polymeruje na polyakrylonitril, a protože se polymer nedá roztavit, rozpustí se v rozpouštědle a hustý roztok se protlačuje tryskou s mnoha drobnými otvory.
- Mokré zvlákňování – vlákna tuhnou ve srážecí lázni. Takto se vyrábí asi 80 % akrylu.
- Suché zvlákňování – rozpouštědlo se z vláken odpaří v proudu horkého plynu. Je výkonnější a hodí se na jemnější vlákna.
Vzniklá vlákna se perou, dloužením se zpevní a nakonec se zkadeří, aby měla obloučky podobné vlně. Pak se nařežou na krátká vlákna (stříž) a spřádají se stejně jako vlna nebo bavlna. Typická „nadýchaná“ akrylová příze vzniká ze směsi dvou druhů vláken: jedna jsou předem vydloužená a v páře se srazí, druhá ne. Sražená vlákna se zkrátí a ostatní vytlačí do obloučků, takže je příze objemná a lehká.
Vlastnosti akrylu
- Lehkost a objem. Akryl má hustotu asi 1,17 g/cm³, vlna 1,31 g/cm³ a bavlna kolem 1,5 g/cm³. Při stejné tloušťce je tedy příze lehčí a klubko má víc metrů.
- Téměř nesaje vlhkost. Přijme jen asi 1–2 % vlhkosti, vlna zhruba desetkrát víc. Proto rychle schne, ale v teple pod ním člověk snáz zpotí a akryl se víc nabíjí statickou elektřinou.
- Hřejivost. Zkadeřená vlákna drží vzduch, takže akryl suchý hřeje dobře. Za mokra a v chladu ale ztrácí hřejivost rychleji než vlna, která navíc při vázání vlhkosti uvolňuje teplo.
- Citlivost na teplo. Akryl je termoplast: horkem a párou měkne a nový tvar si podrží. Vysoká teplota (žehlička, horká voda, sušička) ho nevratně změní – vlákna se vytáhnou, příze ztratí pružnost a oblečení tvar.
- Barvy. Barví se jinými barvivy než vlna a barvy jsou syté a stálé na světle i při praní. Akryl je i velmi odolný vůči slunci, a proto se z něj šijí třeba markýzy a slunečníky.
- Žmolkování. Akryl žmolkuje víc než většina přírodních vláken. Jeho vlákna jsou pevná, takže se žmolky neodlomí a drží na povrchu, dokud je neodstraníte.
- Hořlavost. Akryl hoří snadněji než vlna, taví se a odkapává. Vlna naopak hoří neochotně a sama zhasíná.
- Hypoalergenní a molům odolný. Nekouše, neobsahuje lanolin a moli ani kožojedi ho nežerou (napadnou jen směsi s vlnou nebo ušpiněná vlákna).
Akryl při pletení
Akrylová příze je levná, hladce klouže po jehlicích a odpustí i chyby začátečníků, takže je oblíbená na první pokusy. Dobře se hodí na hračky, dětské deky a věci, které se často perou, a pro lidi, kterým vlna vadí. Ve směsi s vlnou snižuje cenu a příze se méně sráží, vlna jí zase dodává pružnost a hřejivost.
Odlišně se akryl chová při vypínání. Vlna si po namočení a vysušení na podložce zapamatuje nový tvar, akryl se po vyschnutí vrátí do původního. Natrvalo ho tvaruje jen teplo: když hotový kus napaříte, vlákna změknou, úplet se uvolní a začne splývat. Pletaři tomu říkají „zabití akrylu“. Hodí se to u krajkových šál, kde má vzor vyniknout, ale změna je nevratná – úplet už nikdy nebude pružný. Proto ji vždy nejdřív vyzkoušejte na vzorku a nikdy ji nedělejte u lemů a žebrování, které mají držet.
Jak o akryl pečovat
- Perte v pračce na jemný program při 30 °C, nebo ručně ve vlažné vodě.
- Neždímejte ve vysokých otáčkách a mokrý kus nevěšte – vlastní vahou se vytáhne. Vodu z něj vymačkejte v ručníku.
- Sušte rozložené naplocho, mimo topení a přímé slunce. Do sušičky jen na nejnižší teplotu, pokud ji etiketa vůbec dovoluje.
- Žehlete jen na nejnižší stupeň bez páry a přes látku, ledaže chcete úplet záměrně uvolnit.
- Žmolky odstraňte holicím strojkem na textil nebo hřebínkem.
Akryl a životní prostředí
Akryl se vyrábí z ropy a v přírodě se nerozkládá. Při praní se z něj navíc uvolňují mikrovlákna, která čistírny odpadních vod úplně nezachytí. Při pokusu Plymouthské univerzity z roku 2016 se z šesti kilogramů akrylových textilií při jednom praní uvolnilo kolem 730 000 vláken, víc než z polyesteru i ze směsi polyesteru s bavlnou. Množství pomůže snížit praní při nižší teplotě, plná pračka a prací sáček, který mikrovlákna zachytí.
V naší nabídce najdete hlavně příze z přírodních vláken – vlny, merina, bavlny a jejich směsí. Jak se od akrylu liší vlna, popisujeme v článku Výhody a vlastnosti příze z ovčí vlny.
Zdroje
- Dieter Veit: Fibers. History, Production, Properties, Market. Springer, Cham 2022. Kapitola Polyacrylonitrile.
- J. Gordon Cook: Handbook of Textile Fibres, sv. 2: Man-Made Fibres. Woodhead Publishing, Cambridge 1984.
- Jiří Militký: Textilní vlákna: klasická a speciální, 2. vydání. Technická univerzita v Liberci, 2012.
- Imogen E. Napper, Richard C. Thompson: Release of synthetic microplastic plastic fibres from domestic washing machines: Effects of fabric type and washing conditions. Marine Pollution Bulletin 112, 2016, s. 39–45.
Související produkty
Příze Katia Symmetric Socks & More Degradé
Příze Katia Symmetric Socks & More CraSy
Mohlo by vás zajímat
Jačí vlna: z tibetských stanů na pletací jehlice
Příze z jaka (yak) se jemností blíží kašmíru, pastevci v Tibetu ale z jačí srsti po staletí dělali hlavně lana, stany a plsť. Odkud jačí vlna pochází, jak se získávala dřív a jak…
Výhody a vlastnosti příze z ovčí vlny
Ovčí vlna je jedinečný textilní materiál s neporazitelnou obdivuhodnou kombinací funkčních vlastností, díky kterým zpříjemňuje svým uživatelům každý pohyb a každý moment nošení.…
Co je to superwash?
Superwash je finální speciální úprava ovčí příze a rouna. Je-li na přízi uveden termín Superwash, můžete ji bez obav prát i v pračce nastavené na teplotu do 40 °C. Výrobek se ani…
Co je to hedvábí
Hedvábí je přírodní textilní vlákno, jehož převážná část se získává z výměšků housenky bource morušového. Z prostřední části kokonu bource morušového se získává nejvíce kvalitní…